Rehabilitace Rehasport

Manuální lymfodrenáž (MLD)

Manuální lymfodrenáž, je speciální hmatová technika, která zvyšuje odtok mízy (lymfy) z mezibuněčného prostoru (intersticia) do žilního řečiště. Manuální lymfodrenáž má přesně dané zásady provádění a mělo by se jednat zdravotnický úkon, byť se rozhodnete lymfodrenáž absolvovat z kosmetických důvodů. Manuální lymfodrenáž není masáž! Klasickou manuální lymfodrenáž by měl provádět školený lymfoterapeut!

KDE VYHLEDAT ODBORNÍKY A ČEMU SE REDĚJI VYHNOUT ?

Pro praktické provádění lymfodrenáže, by měl mít terapeut teoretické znalosti lymfologie – anatomie, fyziologie a patofyziologie mízního systému, znát klinický obraz a stádia mízního otoku (lymfedému), diferenciální diagnostiku a v neposlední řadě znát strategie komplexní léčby lymfedému. Těmito odbornými znalostmi disponují lékaři- lymfologové (ale ti většinou samotnou lymfodrenáž neprovádí), zdravotní sestry a nejčastěji fyzioterapeuté- lymfoterapeuti, kteří provádí i samotné ošetření a jsou to vysokoškolsky vzdělaní odborníci. Z těchto důvodů nedoporučujeme navštěvovat manuální či přístrojovou lymfodrenáž v rámci kosmetických salonů, voucherů na slevových portálech a v jiných než zdravotnických zařízeních. Salóny a studia často nedisponují zdravotnickým, kvalifikovaným personálem, aby mohla být manuální lymfodrenáž provedena lege artis (doslova dle zákona umění lékařského). V těchto typech zařízení by měli v podstatě pečovat pouze o zdravé jedince, avšak nedodrží-li kosmetička správný postup a všechny zásady manuální lymfodrenáže, tak i přes to, že jste do zařízení přišli jak rybička, můžete si odnést přinejmenším pěknou bolest hlavy.

Není divu, že se toto děje. Například na české mutaci Wikipedie se dočtete, že je to „masáž založená na rytmickém hnětení svalů“ a že je „lymfatická masáž populární kosmetickou metodou k odstranění celulitidy.“ U lymfodrenáže se nikdy nesmí vyvinout tak veliký tlak, aby bylo působeno na svaly. Pracuje se jen na úrovni kůže a podkoží, v obsluhovaném místě se nesmí zvýšit prokrvení (nesmí zčervenat pokožka), aby se nezvýšila nabídka otoku. To, že díky povzbuzení toku lymfy, respektive díky lymfodrenáži, můžeme redukovat projevy celulitidy, je pravda jen částečná. Lymfodrenáž je jen jedna ze součástí komplexní terapie, ať se jedná o lymfedém či celulitidu! Navíc hlavní podstata celulitidy, je bohužel, v architektonice kollagenně-elastických vláken, která je u mužů a žen rozdílná, takže redukce hmotnosti, lymfodrenáž, úprava pohybového, pitného a jiného režimu je důležitou součástí terapie, ale strukturu a genetiku to nezmění.

JAK MÁ TEDY MANUÁLNÍ LYMFODRENÁŽ SPRÁVNĚ VYPADAT?

Manuální (ručně prováděná) lymfodrenáž není nic, co by se dalo uspěchat. Pokud vás někde lákají na ruční lymfodrenáž například dolních končetin za 30 minut, raději běžte jinam. Často je i 60 minut hraniční čas, ale závisí na stavu, diagnóze atp. Dále je nutné, aby se vás terapeut vyptal na indikaci, tedy důvod, kvůli kterému na ošetření jdete (i toto je někde zcela opominuto!). Následovat by mělo odebrání anamnézy (alespoň té, která se bezprostředně týká MLD), abychom se vyhnuli případným kontraindikacím, tedy stavům u kterých by se manuální lymfodrenáž provádět neměla. Při samotném provádění je nejprve nutné provést tzv. bazální ošetření, jedná se o „otevření“ uzlin na přední straně krku. Tímto úkonem by měla být zahájena každá (i přístrojová) lymfodrenáž i když přijdete s oteklým palce u nohy! Další strategie manuální lymfodrenáže závisí na diagnóze (důvodu), ale obecně platí, že se vždy začíná centrálně a postupuje směrem na periferii. V případě dolní končetiny se tedy nejprve ošetřují tříselné uzliny (spádové uzliny pro tuto oblast), a pak se postupuje směrem k chodidlu. Dalším obecným pravidlem je ošetření nejprve zdravé končetiny, až pak té nemocné. Lymfu musíme směrovat do „vyčištěných“ a „otevřených“ lymfatických cest a uzlin. Dále by měla být dodržena správná síla tlaku a jeho odstupňování během hmatu, délka hmatu, jejich počet atd.

ZÁHADNÝ LYMFATICKÝ SYSTÉM

Co je to vlastně lymfa a proč jí neustále všichni chtějí rozproudit a proč se jí poslední dobou věnuje tolik pozornosti? Ano, samozřejmě musíme vše brát lehce s rezervou, protože někdy se až zbytečně mytizuje z důvodů komerčního využití (až zneužití). Žádnému systému lidského těla, jako tomu lymfatickému, snad nebylo přisouzeno tolik „zázraků“. Salony a studia lákají na odstranění celulitidy, migrény, akné, zabránění tvorby vrásek, samozřejmě detoxikaci a regeneraci celého organismu a dokonce vám pomocí manuální lymfodrenáže pomohou i otěhotnět! Zde jsou tedy některá fakta:

Lymfa (míza) je bezbarvá, lehce zažloutlá tekutina, která vzniká přestupem tkáňového moku z mezibuněčného prostoru stěnou mízní cévy (kapiláry) do jejího nitra. Tkáňový mok je směs tekutiny s metabolity produkovaná buňkami tkáně a tekutiny vznikající filtrací plazmy stěnou krevních kapilár. Do lymfy se dále vstřebávají bílkoviny, cholesterol, tuky ve formě mastných kyselin, vitamíny rozpustné v tucích, steroidní hormony, železo, měď, kalcium…

Oproti oběhovému systému, který pohání srdce, nemá lymfatický systém žádnou pumpu. V pohybu lymfy se uplatňují tzv. lymfokinetické faktory, jako jsou například změny nitrobřišního tlaku, dýchací pohyby hrudníku, činnost kosterního svalstva, pohyby (peristaltika) střev a další. Proto je velice důležitý pravidelný pohyb, zejména dolních končetin, při kterém „svalová pumpa“ žene lymfu správným směrem „proti gravitaci“. Směr toku lymfy je tzv. centripetální, čili vedoucí z periferie do centra. Postup manuální lymfodrenáže je opačný, tedy od centra k periferii, abychom nejdříve „vyčistili“ lymfatické cesty v místech, kam budeme lymfu směřovat. Všechny hmaty manuální lymfodrenáže by však svým provedením měli respektovat směr toku lymfy do svých spádových uzlin. Abychom lymfatickému toku nebránili, je také důležité nevytvářet „zaškrcení“ tkání a cév například nevhodným spodním prádlem, těsným lemem ponožek a podkolenek, kalhotami, hodinkami, prsteny atp.

Do lymfatického systému řadíme mízní (lymfatické) cévy, lymfu jako takovou a lymfatické orgány. Lymfatické orgány jako je brzlík (thymus) a kostní dřeň se řadí mezi orgány primární. Do těchto primárních lymfatických orgánů vstupují lymfoidní kmenové buňky, prodělávají zde svou „výchovu“ a „vyškolení“ v buňky imunokompetentní. Ostatní lymfatické orgány označujeme jako sekundární- lymfatické uzliny, slezina, lymfatická tkáň v orgánech a mandle (tonsilly).

Lymfatické uzliny jsou vlastně opouzdřeným nakupením lymfoidních buněk (T a B- lymfocytů). Nachází se buď jednotlivě nebo ve skupinách a jsou uloženy v průběhu lymfatických cév, v blízkosti velkých tepen krevních, na typických místech organizmu. Hmatat je můžeme tam, kde jsou uloženy těsně pod povrchem kůže, například v oblasti třísla, podpaží a krku. Mají ledvinovitý tvar a velikost od 1mm až 3,5cm. Do uzliny z jedné strany vstupují přívodné lymfatické cévy a z druhé strany vystupuje zpravidla jedna, odvodná lymfatická céva. Místo výstupu lymfatické cévy je zároveň i místem vstupu krevní tepny a žíly. Uzlina je místem filtrace, takže je zde lymfa, než se dostane dál do lymfatického a potažmo do krevního oběhu, čištěna od prachu, choroboplodných zárodků, nádorových buněk aj. Tuto filtraci zajišťují jednotlivé druhy bílých krvinek (T a B- lymfocyty, makrofágy…). Může se však stát, že se v uzlině nádorové buňky za nějaký čas pomnoží a prostoupí dál do uzlin a lymfatických cév… Uzlina má ještě funkci imunobiologickou, kdy jsou buď cizorodé látky napadány lymfocyty přímo nebo dochází k tvorbě protilátek. Určitá skupina uzlin přijímá lymfu svými přívodními cévami vždy z určitého okrsku těla. Takovýmto uzlinám se říká regionální uzliny.

Posloupnost odvodu tkáňového moku je tedy následující: Tkáňový mok se z tkáňových prostorů vstřebává do lymfatických kapilár dále do větších lymfatických cév a ústí do lymfatických uzlin. V lymfatických uzlinách se lymfa filtruje před tím, než se dostane dále, do krevního oběhu. Z lymfatických uzlin míza dále pokračuje hlavními mízními kmeny a negativním tlakem je transportována do krve v místech, kde se oba hlavní kmeny otvírají do žilního systému, tzv. žilní úhel (soutok žíly podklíčkové a vnitřní hrdelní žíly). Lymfatický systém je tedy systémem uzavřeným.

CO Z TĚCHTO POZNATKŮ PLYNE PRO PRAXI?

Dojde-li ke snížení vstřebávací (resorpční) nebo transportní funkce mízního systému dochází v určité drenážní oblasti k míznímu otoku- lymfedému. Krevní kapiláry (arteriální raménka) – neustále propouštějí do tkáně (mj.) až 200mg krevních bílkovin denně – jejich návrat zpět do krevního oběhu zajišťuje lymfatický systém. Fyziologická funkce mízního oběhu tedy zabezpečuje zachování rovnováhy mezi resorpční zdatností a transportní kapacitou mízního oběhu a tkáňovou proteolýzou na straně jedné a zátěží („břemenem“) mízního oběhu, na straně druhé. Porušení této rovnováhy vede k selhávání (insuficienci) mízního oběhu, městnání lymfy v důsledku poruchy jejího odtoku (lymfostáze), městnání proteinů aj. ve tkáních a v konečném důsledku k lymfedému (městnající proteiny osmoticky poutají vodu). V lymfedematózní tkáni dochází k chronickému zánětu a progredující fibróze (zmnožení vaziva; kůže tuhne a ztrácí svojí funkci).

Míza bývá patologicky zadržovaná i v místech jizev vzniklých po úrazech a operacích. Jizva tvoří bariéru v toku lymfy a v jejím místě může přetrvávat otok. Do určité míry i vrásky jsou tvořené stagnací lymfy, proto se ve výše uvedených salónech provádí hojně lymfodrenáž obličeje. Jde však o dosti delikátní úkon, který při chybném provedení může nehezky vyzdobit obličej- způsobit otok některé jeho části. Proto je vhodné, i když se jedná víceméně o kosmetický úkon, vyhledávat skutečné profesionály.

INDIKACE LYMFODRENÁŽE

Při jakých stavech je tedy vhodné manuální lymfodrenáž podstoupit? Kdy může manuální lymfodrenáž opravdu pomoci?

Lymfatické otoky (lymfedém)

  • primární (prvotní patologické změny na mízním systému dané poruchou jeho vývoje- lymfangiodysplázie)
  • sekundární (způsobené bakteriemi, viry, parazity, píchnutí hmyzem, traumatem, maligní procesy, po operaci, ozařování…)

Žilní otoky

  • při chronické žilní insuficienci (metličkové žíly, varixy- křečové žíly).

Lipedém

Ihned po úrazu/operaci

Pracuje se proximálně od místa zájmu s cíleným působením na postiženou oblast zprůchodněním mízních přívodních cest. Zlepšujeme odvod metabolitů z oblasti procesu rány, čímž podporujeme proces hojení. Snižujeme bolest v napjatých tkáních a podporujeme trofiku dané oblasti.

  • distorze/kontuze (podvrtnutí/zhmoždění) kotníku a jiných kloubů
  • po otevřených operacích/laparoskopiích/artroskopiích (např. menisektomie) – je možné provádět již 24hodin po ošetření chirurgem
  • Sudeckův syndrom

V dermatologii

  • bércový vřed (ulcus cruris)
  • akne
  • erysipel (po odeznění akutní fáze, po poklesu teploty)
  • kosmetické důvody (vrásky v obličeji atd., cellulitis)

U neurologických onemocnění

  • po CMP (cévní mozková příhoda, „mrtvice“)
  • sclerosis multiplex (roztroušená skleróza)
  • spastické a chabé parézy různých neurologických chorob (obrna lícního nervu)
  • záchvaty trigeminu (trojklaného nervu)

Syndrom bolesti hlavy

  • migréna
  • cervicocraniální syndrom
  • vazomotorické bolesti hlavy

Revmatická onemocnění (ne v akutním zánětu)

  • (poly)artritida
  • Morbus Bechtěrev

U degeneraticních onemocnění kloubů

  • coxartróza, gonartróza, omartróza… (artróza kyčelního, kolenního, ramenního kloubu), aj.

Postižení měkkých tkání

  • entezopatie (tenisový/golfový loket)
  • tendovaginitis Achillea (zánět Achillovy šlachy a jejího pouzdra)
  • bursitis (zánět tíhového váčku v okolí kloubů a šlach)
  • tendinitis (zánět šlach)

Obstipace

  • zácpa, stolice pod 3x/ týden

KONTRAINDIKACE LYMFODRENÁŽE

Naopak stavy, které znemožňují absolvování manuální i přístrojové lymfodrenáže absolutně či relativně jsou následující.

Absolutní kontraindikace

  • akutní infekce (bakteriální, virové aj.)
  • hnisavé kožní rány
  • záněty v mízním teritoriu
  • záněty žilního systému končetin
  • nedoléčená nebo recidivující maligní onemocnění
  • hyperthyreóza
  • bolesti břicha
  • horečnaté stavy

K relativním indikacím se řadí

  • srdeční selhávání při srdečním a bronchiálním astmatu
  • chronická bronchitida
  • dekompenzovaná ICHS
  • nekompenzovaná hypertenze
  • lokální infekce (opary, plísně…)
  • a další

Zdroj: Bednaříková, 2012; Bechyně, Bechyňová, 1997; Benda, 2008; Čihák, 2001; Čihák 2004; Dylevský 2000